Zprávy

Prázdninové povídání Zdeňka Ernekera

Zdeněk Erneker je další sálovkářskou ikonou Ústeckého kraje. Patří do té party, která zářila v dresu JVŠ a později i v reprezentaci. Škoda jen, že ho již delší dobu nevídáme na našich palubovkách, ale na druhou stranu reprezentuje děčínskou sálovkářskou školu v celostátní lize a myslím si, že patří k těm nejlepším. Jsem moc rád, že si na nás udělal čas a odpověděl na pár otázeček.

Zdeňku, rozdáváš sálovkářským divákům fotbalovou radost již dlouhou řádku let. Vzpomeneš si ještě na své začátky? Kdo Tě k sálovce vůbec přivedl?

Moje začátky jsou spojeny s jedinou osobou a tou je Honza Šebesta, který nás vedl již od malých kluků v děčínské Lokomotivě. To samozřejmě mluvím o velkém fotbale, ale se sálovkou to souvisí, protože v dorostu jsme začali hrát zdejší čtvrtou ligu. To byl rok 1988.

Můžeš nám nastínit průřez Tvojí kariérou?

Jak jsem už psal, začal jsem v Lokomotivě Děčín. V té jsem pod jinými názvy v podstatě zůstal až do té doby dokud klub nezaniknul(JVŠ). Potom jsem byl několik sezón v klubu Lisec Kůs Krupka, Deportivo Děčín a zakotvil jsem v Adrii, kde už skončím. Ještě jsem několikrát hostoval v různých klubech mimo jiné v Jilemnici.

Nedávno jsem si povídal s Radkem Ranglem, který mi řekl, že si s Tebou a dalšími spoluhráči v klubu JVŠ zahrál nejlepší sálovku a díky tomu jste se dostali i do reprezentace. Jak Ty vzpomínáš na tu dobu a dáš Radkovi za pravdu?

Samozřejmě mu musím dát za pravdu. Byla to doba, na kterou strašně rád vzpomínám a ten tým měl opravdu velkou sílu. Celý tým vycházel z dobrých kamarádů, kteří se znali od mala a proto to tak šlapalo. Trávili jsme spolu strašně moc času a to naše kamarádství trvá dodnes. Všichni spolu stále hrajeme soutěž starých gard ve velkém fotbale.

A jak vzpomínáš na své působení v reprezentaci a na mistrovství světa v Mexiku?

Vzpomínky jenom pozitivní. Co se týká sportovních zážitků, tak to se nedá popsat. Je to prostě krásný pocit zahrát si „velké“ zápasy proti týmům jako je Argentina, Venezuela, Rusko a spoustě jiných a s některými i obstát.

Již delší dobu hraješ v mužstvu Adria Nový Bor, kde sis rovněž zahrál s některými Děčíňáky. Jak vzpomínáš třeba na Pepu Štěpničku či Honzu Havlíka?

Vzpomínám na ně samozřejmě jenom v dobrém, oba výborní hráči i kamarádi.

Jsi sám pro mnohé mladé sálovkáře vzorem, ale máš Ty nějakého spoluhráče či protihráče, se kterým nebo proti kterému sis mohl zahrát a považoval jsi to za čest?

Nechci nikoho vyvyšovat nad ostatní. Pro mě byla čest být v té partě kolem Honzy Šebesty, ale vlastně asi bych měl zmínit Picassa. To byl pro mě nejdůležitější parťák, spolu jsme si opravdu hodně rozuměli a jeho cit pro míč by mu mohl každý závidět.

Uplynulou sezónu jsi hostoval z Adrie, která hrála Pražský přebor, v celostátní lize. Tuším, že to bylo v Jílemnici. Jak hodnotíš své vystoupení v tomto mužstvu?

Hodnotit sám sebe nechci, myslím, že to mužstvo mělo na víc. Pro mě to bylo dost podobné jako v Adrii, většinu hráčů znám a i styl hry je skoro stejný.

Ještě Ti neleze takříkajíc krkem to věčné cestování po republice? Nepřemýšlel jsi o tom, že by ses už vrátil do nějakého děčínského klubu?

Mám to jinak, to cestování mi až tak nevadí. Doma určitě už hrát nechci, vidím to tak na jednu nebo dvě sezóny a konec. Jsou i jiné věci než fotbal a ty teď budou mít přednost.

Máš zavedené nějaké rituály, bez kterých bys na palubovku ani nevyběhl?

Žádné rituály nemám a nikdy jsem neměl.

Děkuji Ti za rozhovor a přeji Ti, abys ještě co nejdéle rozdával fotbalovou radost a samozřejmě i v osobním i pracovním životě Ti za všechny sálovkáře přeji jen to nejlepší.