Zprávy

Rozhovor s Lubošem Vlnatým, šéfem sálovky v Jihočeském kraji

Luboš Vlnatý je stejně zapálený sálovkář a sálovkářský funkcionář jako náš Jirka Jedlička. Rovněž zastává stejnou funkci jako náš Jirka v Jihočeském kraji. A další spojitost s naším krajem je taková, že byl blízkým spolupracovníkem Zdeňka Říhy v době, kdy byl prvním mužem české sálovky.

Jak jsi spokojený s průběhem sezóny ve Vašem kraji?

Určitá spokojenost určitě panuje, jelikož se nám podařilo udržet stejný počet družstev a soutěží jako v předchozím ročníku, ale stále je co zlepšovat – například hledat cestu, jak snížit náklady družstev tak, aby to nebylo na úkor kvality soutěže. Jako velké plus považuji, že se nám podařilo rozjet náš samostatný web, kde jsou uveřejňovány aktuální informace ze všech našich soutěží a další zajímavosti. Možná je zajímavé zmínit, že na vzniku a podobě těchto stránek (stejně tak jako stránek děčínské sálovky) se výrazně podíleli Zdeněk Říha a Roman Barilla.

Můžeš nám sálovku v Jižních Čechách trochu přiblížit?

Jsme kraj s nejpočetnější členskou základnou v ČR. Celkem u nás hraje registrovanou sálovku 61 družstev mužů, žen a dětí. To všechno jsou družstva registrovaná v rámci našeho krajského sdružení, ale jen některá z nich jsou registrovaná v rámci ČFSF. Jihočeský kraj patří už desítky let mezi nejpočetnější kraje v sálovce v České republice. Proto nás překvapuje snaha o likvidaci našeho kraje současným vedením pod taktovkou pánů Semmlera a Vitáska.

Máš mezi svými ovečkami nějaké talenty nebo reprezentanty, kteří drží prapor jihočeské sálovky takříkajíc nad hlavou?

Je logické, že z tak široké členské základny se najde někdo, kdo má talent, kdo trochu vyčnívá nad ty ostatní. Vyplácí se nám dlouholetá práce s mládeží, která se následně zapojuje i do všech našich soutěží. Když se na to podíváme z pohledu účasti našich hráčů v reprezentačních výběrech, tak můžeme vyjmenovat ty, které v současnosti dres se lvíčkem oblékají:
repre 21: Vašek Cais, Filip, Mertl, Marek Pomeje, Petr Bordač, Josef Petrášek a to ještě tento výběr trénuje další jihočech – Pavel Šilhán
repre mužů: Vašek Cais, Ruda Weinhard, Vašek Houška, Tomáš Růna, Radek Soukup.

Byl jsi také aktivním hráčem sálovky? Můžeš nám přiblížit svoji sálovkovou historii?

Začínal jsem v době, kdy do toho všichni měli obrovský elán. Jen u nás v Prachaticích jsme v té době měli 25 družstev! Naše družstvo založila parta, která se pravidelně scházela na fotbálku na plácku kousek za Prachaticemi, a přihlásili jsme se do právě vzniklé okresní ligy. Několik let jsem za toto družstvo odchytal a ještě v brance zažil i náš postup do krajské ligy. Potom jsem se nahradil mladším a kvalitnějším brankářem a věnoval se již jen funkcionařině (i když občas jsem do branky musel zaskočit). V počátku to bylo pouze v rámci našeho družstva, ale postupem času se to rozšířilo na okresní a pak i na krajskou úroveň.

Jdeš si ještě občas do haly kopnout nebo se již jen věnuješ funkcionaření ve Vašem kraji?

Na plac už chodím pouze při tzv. silvestrovské žízni, jak říkáme tréninku v posledních dnech každého roku a můžu k tomu jen dodat, že mě pak pěkně několik dnů bolí celej člověk. Jinak jsem většinově vytížený funkcionařinou v rámci okresu Prachatice, v rámci Jihočeského kraje a ještě částečně i v rámci našeho družstva (SK STRABAG LUBRYCO Prachatice).

Zastával jsi také vysokou funkci na celostátní úrovni a pomáhal jsi našemu Zdeňkovi Říhovi, který byl prvním mužem české sálovky. Když se za tímto obdobím ohlédneš, jak bys zhodnotil své působení v nejvyšším managementu naší sálovky?

Asi bych na začátek zdůraznil, že spolupráce se Zdeňkem začala už v roce 2006 v Ligové komisi (čili ještě předtím než se stal prvním mužem české sálovky) a trvala až do května 2011. Za dobu naší spolupráce se povedlo obrovsky zvednout Celostátní ligu – povedlo se například zavést internetové přenosy z finále ligy a celkově naší nejvyšší soutěž medializovat. V posledním ročníku potom Zdeněk navázal spolupráci se společností Seznam.cz, kde se začaly objevovat články o naší činnosti. Asi nejradši pak vzpomínám na organizaci a pořádání ME do 21 let v Třeboni a vůbec na začátky fungování této věkové kategorie, ze které nakonec těžila i seniorská reprezentace.
I proto mě neskutečně překvapilo vyjádření Milana Semmlera pro vaše stránky, kde naši činnost dost nehorázným způsobem pomlouvá. Vůbec poslední dvouleté období bylo zvláštní v tom, jak Semmler aktivizoval svoje spojence, kteří potom mě i Zdeňka (ale i třeba Romana Barillu) nevybíravě pomlouvali na internetových diskuzích. Je zvláštní, když Semmler tvrdí, že (cituji): ... „dnes je bohužel doba, kdy lidé méně přemýšlejí a více slepě věří kdejaké hlouposti, která jen skandalizuje a pomlouvá toho druhého“ ... a přitom právě on a jeho přátelé takové skandalizování a pomlouvání několik let provozovali.
Za sebe můžu říct, že považuji svou práci pro českou sálovku za úspěšnou, ať už v rámci Celostátní ligy, ale i v jiných funkcích, které jsem ve prospěch našeho sportu vykonával a to v nejrůznějších obdobích, ať už v SSF pod Honzou Suchánkem nebo Lumírem Kopeckým, případně po vzniku ČFSF pod Martinem Brabcem a následně Zdeňkem Říhou. Proto mě nyní mrazí v zádech, když se se Semmlerovým vedením vrací časy a způsoby, které jste např. tady na Děčínsku vy zažívali pod panem Maňákem (likvidace nepohodlných, nebo-li totalitní demokracie). Lidé (Vitásek, Koseček), kteří ještě nedávno anonymně pod přezdívkami na různých webových diskuzích (což vám může potvrdit Roman Barilla) hlásali konec sálovky a její zařazení pod tzv. futsal FIFA, mají nyní dostatečně vysoké funkce na to, aby tyto své myšlenky uvedly ve skutečnost!

Jsi ještě se Zdeňkem v kontaktu nebo se Vaše cesty rozdělily?

Byl jsem jeden z mála lidí, kteří věděli o tom, že Zdeněk je s vývojem v sálovce totálně znechucený a na Valné hromadě ČFSF u vás v Děčíně kandidovat do žádné funkce nechce (podobně jako já) a v současné době je upřímně rád, že s lidmi, kteří českou sálovku ovládají, nemusí přicházet do kontaktu. Upřímně – ani se mu moc nedivím, už proto, že já v rámci své funkce v Jihočeském kraji s těmito „lidmi“ komunikovat musím, a tak vidím co se tu teď děje a kam to spěje. Každopádně se Zdenkem spolu v kontaktu jsme, protože nás pojí i dlouholeté osobní přátelství a máme i jiné společné zájmy než jen sálový fotbal. Se svou rodinou jsem navštívil i Děčín, kde jsme u Zdenka strávili krásný týden. Cestovali jsme po okolí, prohlédli si vaše město a našli i chvilku zajít za Jirkou Jedličkou a v jeho „sklepní kanceláři“ společně pokecat ...

Děkuji za rozhovor a přeji sálovce v Jižních Čechách jen samou radost z našeho sportu.

Na fotografii Luboš Vlnatý (vlevo) s bývalým předsedou ČFSF Zdeňkem Říhou po převzetí plakety UEFS za uspořádání ME do 21 let v Třeboni.
Foto: David Neugebauer