Zprávy

Pavel Špringer si se mnou zavzpomínal na jeho sálovkářskou kariéru

Pavel Špringer, kterého všichni známe pod přezdívkou Picasso, je dalším ze zlaté generace děčínských sálovkářů, kteří to dotáhli v dresu JVŠ až do reprezentace a následně pak na Mistrovství světa v Mexiku. Pohoda a životní optimismus z něj přímo čiší a tak pro něj nebyl žádný problém mi zodpovědět pár otázek, které vám nyní předkládám.

Pavle, patříš do té generace skvělých děčínských sálovkářů, kteří to dotáhli až do reprezentace. Můžeš nám nastínit Tvojí bohatou kariéru v sálovce?

Se sálovkou jsem začínal ve svých 14 letech společně s kluky z Lokomotivy Děčín. Měli jsme velký sen hrát celostátní ligu, což se nám po cca 5 letech povedlo a především díky J. Šebestovi jsme se v ní mohli několik sezón úspěšně prezentovat v dresu JVŠ. Po zániku tohoto klubu jsem odehrál sezónu v Mostě (na název si již nevzpomenu), pak jsem se vrátil do Děčína a nastupoval za FK Snopek a později za Werder Děčín, kde jsem své trápení ukončil :-). Mezitím jsem ještě hostoval v Lisec Krupka a SICO Jilemnice, s nimiž jsem získal mistrovský titul, což se nám bohužel s JVŠ nikdy nepodařilo.

Všichni Děčíňáci Tě znají pod přezdívkou Picasso. Kde jsi k ní vlastně přišel?

To bylo v mých 17 letech, kdy jsem hrával za dorost Kovostroje Děčín. Nosil jsem dlouhé vlasy, černou baretku a pravidelně chodil pozdě na tréninky. Někdejší charismatický správce stadionu pan Medřický na mě už z dálky křičel: ,, Člověče, ty si sem chodíš jako Picasso“ a už mi to zůstalo.... :-)

Zdeněk Erneker i Radek Rangl mi shodně řekli, že nejlepší sálovku si zahráli v dresu JVŠ. Připojíš se i Ty k tomuto názoru?

Že se zrovna oni dva na něčem shodli, mě sice trošku překvapuje :-),ale samozřejmě s nimi souhlasím. Důvod je prostý, náš styl hry nebyl v JVŠ nikdy svazován nějakou přehnanou taktikou… :-) Úkol zněl jasně, dát více gólů než soupeř, což nám většinou vycházelo, protože jsme měli velmi ofenzivně složené mužstvo. Prostě jsme si tu sálovku naplno užívali i na celostátní úrovni. V ostatních klubech, kde jsem hrával nejvyšší soutěž, se již kladl obrovský důraz na obranu, což tolik záživné nebylo.

A zavzpomínáš si na své působení v reprezentaci a na účast na mistrovství světa? Přiblížíš nám své postřehy z tohoto období?

První pozvánku do repre jsem dostal společně s Malisem, Ráďou a Urnou někdy v roce 1995, to bylo cca 2 roky před MS v Mexiku, což byla pro nás ambiciózní mladé kluky obrovská motivace. Bohužel M. Malát se na poslední chvíli do nominace na MS nevešel a tak jsme tam měli pouze tři zástupce z JVŠ. MS mělo pro nás obrovskou atmosféru, hrát proti týmům jako jsou Argentina, Venezuela, USA, Kostarika, Rusko pro nás byla neskutečná odměna. Sice jsme se nedostali mezi elitní osmičku týmů, ale celkový dojem byl nepopsatelný. Po vyřazení jsme strávili tři krásné dny na pláži v Puerto Vallarta, kde bohužel mé problémy se životosprávou vyústili v konflikt, či výměnu názorů, s tehdejším trenérem nároďáku Sikorou, který mě již na další akce repre nepozval, čímž skončilo mé působení v týmu.

Už jsem Tě dlouho neviděl na sálovce. Kopneš si ji ještě nebo už spíše ne?

Se sálovkou jsem bohužel skončil ve 33 letech ze zdravotních důvodů, nějak mě každý turnaj bolel víc a víc Naposledy jsem si byl zahrát po sedmi letech v prosinci 2012 se svými bývalými rivaly i spoluhráči za tým Jirky Jedličky Sokol Bělá. Skvělý turnaj, skvělá parta, ale léčil jsem se skoro týden….. Lepší už to nebude :-).


A co stará parta z JVŠ, stýkáte se i mimo hřiště a zahrajete si někdy společně v hale alespoň při nějaké příležitosti?

V hale se moc nevídáme, ale potkáváme se na velkém fotbale starých gard, kde opět rozdáváme radost za JVŠ.Občas se s kluky sejdeme na nějaké oslavě, občas zajdeme jen tak na pivko, ale je fakt, že se vídáme čím dál méně, což je obrovská škoda.