Zprávy

Rozhovor s Petrem Šupkou

Petr Šupka je jedním z nejlepších sálovkářských beků, kteří řádí k krajské extralize. Byť se obráncem moc necítí a táhne ho to do útoku, před žádným soubojem neustoupí a i když už si myslíte, že jste Petra obehráli, objeví se opět u vás a míč vám sebere. Teď v čase sálovkářských prázdnin si udělal na mě čas a odpověděl mi na pár dotazů.

Péťo, v začátcích své sálovkářské kariéry jsi hrál se svým tátou Tondou. Jaké to bylo si sním zahrát? Předával ti své zkušenosti nebo si jen pozoroval jeho umění a učil se sám?

Bylo to fajn. Byl to právě táta, který mě přivedl na první trénink Turba. A jelikož jsem zanechal dojem, tak si mě už kluci v Turbu nechali. V té době jsem ještě studoval střední školu v Mladé Boleslavi, přes týden jsem byl na intru a tak jsem na tréninky nemohl docházet. Musím ale říct, že to ani nebylo zapotřebí, protože jsem chodil na fotbalovou školu. Tam jsme měli denně dvoufázové tréninky a i potom jsme si chodili do tělocvičny zahrát fotbálek. Táta mi samozřejmě předával zkušenosti, nebyl ovšem sám. Ostatní kluci mi také ochotně pomáhali. V Turbu byla tehdy neskutečná parta a já na ni dodnes vzpomínám.

Patříš mezi nejlepší obránce krajské extraligy. Netáhlo tě to někdy i do útoku?

Musím se přiznat, že v mých sálovkářských začátcích mě to do útoku netáhlo. Věděl jsem, že mou předností je bránění protivníka. Během těch několika let jsem se ovšem naučil hrát útočněji. Poznal jsem, že hra v útoku je především o správném výběru místa. Několik turnajů jsem již odehrál na hrotu a střelecky jsem se prosadit dokázal. A proto bych na tomto postě už nejraději zůstal. Vadí mi, jak mě mají všichni "zaškatulkovaného" jako čistokrevného obránce. Momentálně si myslím, že pro Turbo bych byl mnohem platnější v útoku.

Turbo Děčín je jediným týmem, za který jsi sálovku hrál?

Ano, Turbo je moje srdcová záležitost. Nemám potřebu utíkat někam jinam. Začínal jsem u Turba v sedmnácti letech, dnes je mi třiatřicet. Dokud Turbo bude existovat, budu mu věrný!

Jarda Oborník, předseda komise rozhodčích v Ústeckém kraji, nám prozradil, že bys měl být pro nadcházející sezónu novou tváří v rozhodcovském týmu. Rozhodoval jsi se dlouho nebo čím tě Jarda vlastně nalákal?

Jardu znám už hodně dlouho. Když s touhle nabídkou přišel a vysvětlil mi, že se pouze jednou či dvakrát za rok sejdeme a on se zeptá na můj názor, tak jsem řekl ano.

Hraješ sálovku již dlouhá léta. Postavíš pro nás svůj soukromý All stars tým z hráčů, proti kterým nebo s nimi jsi během svojí kariéry hrál?

Nechci nikoho jmenovat, určitě bych na někoho zapomněl. Za mojí kariéru jsem potkal mnoho výborných hráčů, ať už spoluhráčů či protihráčů. A jsem rád, že jsem si s nimi nebo proti nim mohl zahrát. Protože především oni pomohli mému růstu.

Máš hráče nebo tým, proti kterému si vyloženě nerad hrál nebo naopak na který jsi se těšil?

Vždycky nerad hraju proti týmům, kteří se snaží jen bránit. To je ve většině případech jen o tom, kdo se prosadí první. Naopak mám radost, že takové týmy jsou v menšině. Nejraději vzpomínám na doby, kdy jsme s Turbem každý rok hráli o titul. Těch soupeřů bylo víc (Krupka, Radobýl, Želenice, Snopek, Jílové, Varnsdorf atd.) To byly časy. Jen mě mrzí, že se nám ten titul nikdy nepodařilo urvat. Turbo, tým s takovou tradicí, by si to jistě zasloužil. Po úspěšných letech bohužel přišly ty horší, tak už to ve sportu chodí. Ale ani to mě neodradí. Přece jen to není pouze o výsledcích a já jsem rád, že jsem součástí téhle velké sálovkářské rodiny...

Díky moc za Tvoje odpovědi a přeji Ti ještě mnoho úspěchů nejen v sálovce, ale i v zaměstnání a hlavně v osobním životě.