Zprávy

Předvánoční rozhovor s děčínským basketbalistou Jakubem Houškou

Před letošními Vánocemi jsem si pro vás připravil malý dárek v podobě rozhovoru s další děčínskou celebritou. Sice není známým fotbalistou či sálovkářem, ale ve svém sportu dokázal maximum. Hraje za BK Děčín 1. NBL, je kapitánem tohoto týmu. Nosil i reprezentační dres, ve kterém si zahrál i v roce 2007 na Mistrovství Evropy ve Španělsku. Dovolte, abych vám představil velkého srdcaře a hecíře, basketbalistu Jakuba Houšku.

Kubo, v juniorském věku jsi hrál hokejbal, ve kterém se Ti dařilo a byl si i v širším kádru reprezentace, teď hraješ vrcholově basketbal, ale jaký máš vztah k fotbalu potažmo k sálovce?

K fotbalu mám vztah velice kladný. Mám ho rád, dost často si ho i zahraju a myslím, že ho i trochu umím :-). Po sezóně ho hrajeme opravdu hodně často a to jak venku, tak v hale. Já sám fotbal hrával, chvíli jsem chodil na tréninky v Chomutově, když jsem byl malý. Hrál jsem za tamní VTŽ Chomutov a i nějaké zápasy jsem odehrál, jenže pak jsem přesedlal na jiné sporty. Dělal jsem totiž skoro vše :-).

Zahrajete si se spoluhráči na tréninku i fotbálek?

Ano, hrajeme často. Máme fotbálek vždy po vyhraném zápase na odkyselení a jelikož letos máme hodně výher, tak hrajeme skoro každý týden. Všechny nás to hrozně baví, protože je to pro nás perfektní odreagování.

S basketbalem jsi se dostal též do reprezentace. To je snem každého malého sportovce. Jaký to je pocit hrát v dresu se lvíčkem na prsou?

Je to krásné. Nějaké zápasy jsem odehrál s reprezentací i tady v Děčíně, ale především jsme odehráli skvělou kvalifikaci na ME v Chomutově, odkud pocházím a tam jsem si to náramně užíval. Spousta lidí, celá rodina, já lvíčka na prsou. Krásné pocity a zážitky, které vám nikdo nevezme. Je krásné stát na palubovce a slyšet hymnu ČR. V roce 2007 jsem stihl i ME ve Španělsku a tam si zahrál proti opravdu TOP hráčům na světě. Pro mě asi největší zážitek repre kariéry bylo bránit se s Dirkem Nowitzkim, Gasolem nebo hrát proti Tonymu Parkerovi…

I když pocházíš z Chomutova, žiješ v Děčíně a jsi velkým děčínským patriotem. Čím Tě Děčín tak dostal?

Nikdy jsem nevěřil, že bych mohl zůstat v jednom klubu tak dlouho, ale Děčín je v tomto specifický a já měl velké štěstí. V Děčíně ví, že udělám vždy všechno pro dobro týmu a stále si to své i odehraju :-). Člověk dospívá osobně, ale i herně a já se cítím čím dál lépe :-).

Věnuješ se i basketbalovému potěru v Děčíně. Jak se Ti líbí práce s dětmi?

Já se nejdříve věnoval klukům U14 a U15, až loňský rok rozhodl, že jsem přesedlal na přípravku a to i z důvodu časového, když se nám narodil druhý „gauner“, chtěl jsem být více doma. Práce u přípravky mě hrozně chytla a dodává mi to i spoustu zajímavého do života. Je to zábava a jsem takový trenér, který má rád pořádek, ale je i těm maličkatým dětem kamarádem, ale oni ví, že když už se rozčílím, že je to hodně špatně…

Co bys mladým začínajícím sportovcům poradil, aby se ve svém sportu stali tak úspěšnými jako Ty?

Aby trénovali :-). Jestli chce někdy něco dokázat, tak to nesmí dělat z donucení někoho jiného, ale jen pro svůj dobrý pocit. Nikdy nesmíte trénovat jen, když se kouká trenér, ale také když nekouká a to je možná to nejdůležitější. Kór když někdo začne později, tak je tato práce navíc hrozně důležitá a vždy se vám vrátí. Řídím se tím, že mám sám před sebou čisté svědomí v tréninku a nikdy nepochybuji, protože vím, že jsem na tom pracoval. Potom nikdy nemůže přijít stav toho, že o sobě pochybujete, což je pro sportovce to nejhorší…

Přejděme k vánočnímu tématu. Pomáháš manželce s předvánočními přípravami, úklidem, pečením cukroví nebo zdobení stromečku? Kdo u vás zabíjí a připravuje kapra?

A tak jako jo :-). Úklid ano, to ostatní ji nechávám a nebo ji s tím už nyní pomáhá náš starší syn Mára. My kapra neděláme, já nejsem moc rybí, takže tohle jde trochu mimo nás, ale manželka si ho dá ráda u babiček :-).

Děkuji Kubo za rozhovor. Přeji Tobě, celé Tvé rodině i celemu týmu BK Děčín krásné prožití vánočních svátků a do roku 2015 mnoho úspěchů nejen na sportovním kolbišti, ale i v soukromém životě.