Zprávy

Rozhovor s Pavlem Šímou o jeho týmu Bumiko Děčín

Pavel Šíma patří k nesmlouvavým obráncům DeCe Computers Extraligy Ústeckého kraje, v osobních soubojích neustoupí ani o píď a většina soubojů s ním protihráče bolí. V civilu je ale stále usměvavý a svou pozitivní náladu přenesl i do našeho rozhovoru nejen o něm, ale hlavně o jeho mužstvu Bumiko Děčín.

Pavle, přípravy na novou sezónu pomalu vrcholí, s jakými ambicemi vstupujete do tohoto ročníku krajské extraligy?

Vzhledem k tomu, že se nám již kádr podařilo stabilizovat, mladí hráči už první zkušenosti posbírali a hlavně hrát chtějí, tak naše cíle jsou troufalé. Tzn. bojovat o přední příčky extraligy.
Přesto samotné umístění nehraje až tak velkou roli, důležité pro nás je, zahrát si pohledný fotbal, ze kterého budeme mít radost jak my, tak se bude líbit i soupeřům a divákům.

Líbí se mi, že v Bumiku se prolíná zkušenost s dravým mládím. Bylo těžké zapracovat do týmu vlastně syny některých hráčů Bumika?

Nebylo to nic složitého, kluci s námi jezdili na sálovku už v kočárku, zúčastnili se skoro každého turnaje. Takže se vlastně čekalo jen na to, až dosáhnou věku, kdy budou moct nastoupit. Dále jsme předpokládali, že do týmu přivedou své vrstevníky, což se nám potvrdilo.
Nicméně začátky pro ně, ale ani pro nás nebyli jednoduché, nastoupili opravdu mladí. Ale hrát pravidelně takto kvalitní soutěž se svým synem a synovcem je pro Pepu Doubka a Jirku Odstrčila určitě příjemný pocit.

Dá se říct, že je Bumiko rodinným podnikem, jste kamarádi i mimo sálovku? Podnikáte společně i jiné akce, než jen fotbálek?

Poměrně často se celé naše rodiny potkávají na různých oslavách, zahradních akcích, Silvestrech atd. Navíc s Pepou a Jirkou hraji velký fotbal v jednom týmu, tak se pravidelně vídáme tímto způsobem i mimo sezónu sálovky.
Bohužel poslední nedávné setkání hráčů Bumika bychom byli radši, kdyby být nemuselo. Jednalo se totiž o poslední rozloučení s naším spoluhráčem Mírou Hrmou….

Jak jsem se teď probíral historii sálovky v Ústeckém kraji, patří Bumiko mezi mužstva s dlouhou historií. Můžeš nám udělat takový průřez historií Bumika?

Založení se píše v roce 1993, kdy se parta bývalých a současných nadšenců přesunulo z plácku za panelákem do tělocvičny a rozhodlo se zapsat do KŠSF pod názvem Bumiko. Název nese jméno prvního a jediného sponzora, kterým byli rodiče Jirky Buřta.
Už po třech letech se podařilo Bumiku postoupit do extraligy, kde je kromě dvou sezón pravidelným účastníkem.
Pro zajímavost, jedním ze zakládajících členů byl i Pavel Borský, který následně hrál řadu let v asi nejkvalitnějším ligovém týmu Chemcomex Praha.
Tato sezóna je pro Bumiko jubilejní 20., proto plánujeme setkání všech hráčů, kteří za tu dobu v Bumiku působili.

Jsi patriotem nebo jsi do Bumika přišel z jiného týmu?

Se sálovkou jsem začal právě v Bumiku 5 let po jeho založení, kde jsem si nejdříve prošel několik úspěšných turnajů v létě a poté nastoupil do své první sezóny. Od té doby působím v Bumiku nepřetržitě.

Jakými úspěchy se může Bumiko pochlubit?

Kdybych tu měl jmenovitě popisovat všechny jednotlivé úspěchy, tak by mi nestačila stránka :-) Teď vážně, podařilo se nám vyhrát několik turnajů, memoriálů, ale jeden konkrétní zápas vnímají zakládající hráči Bumika jako vůbec nejúspěšnější. Jednalo se o turnaj ve Vilémově v roce 1997, kdy se Bumiko střetlo ve vyřazovacích bojích se suverénním reprezentačním týmem ČR. Po gólu Honzy Ticháčka vedlo Bumiko do posledních minut i zásluhou čarujícího gólmana Jardy Bažanta 1:0, a i když se po výsledku 1:2 nakonec postoupit nepodařilo, několik minut Bumiku aplaudovala celá vilémovská hala….
V tuto chvíli pokládáme za úspěch to, že se nám podařilo omladit tým, mladé hráče do něj zapracovat a vůbec nejdůležitější je to, že jim sálovka „chutná“.

Patříš k řízným bekům, který žádný souboj nevypustí. Máš neoblíbeného soupeře, na kterého se Ti těžko hraje, nebo naopak protihráče, na něhož se vyloženě těšíš?

Můj styl hry je zřejmě daný tím, že když jsem do Bumika přišel ve svých 21 letech, tak jsem vlastně i s fotbalem začal. Díky tomu si musím pomoct spíše silou, než technikou :-) Nyní, s přibývajícím věkem, šrámy a kilogramy je pro mě nepříjemný každý soupeř, který disponuje mladými rychlými kluky, kterým se spíše mohu už jen dívat na záda :-)
Nemám vybraného žádného protihráče, na kterého bych se těšil, spíše např. dobře sehraný tým Jílového, se kterým se nám občas podařilo zahrát pěkné, vyrovnané a bojovné zápasy. A pak také každý zápas s DeCe Computers je nejen pro mě prestižní záležitost, v sezóně sálovky proti sobě nastupujeme 2x týdně v trénincích zhruba už 15 let.

Díky za rozhovor a přeji Tobě i celému Tvému týmu skvělý vstup do nové sezóny.