Zprávy

Albínovy postřehy z Prahy

Na rozdíl od Poličky jsem Prahu na mapě určil dobře :-). Za dvě hodiny přes Boleslav a nebylo co řešit. Zápasy se hrály na palubovce pražské Slávie. Jak my jsme se na halu těšili a jak zklamaní jsme byli!! Neskutečný bolševický pomník. Zázemí staré, špinavé a záchody tu smrdí na dálku… K šatnám vede labyrint chodeb, kde by se dal natáčet film o heparinovém vrahovi a v noci by mě tam nikdo nedostal. I ve dne je tam šero a neútulno a protože jsem byl vyslán, abych našel cestu ze šatny do haly, tak jsem si v tom přítmí zpíval na kuráž píseň „Pražákům těm je tu hej, ty nikde nezablouděj“. No ale protože Pražák nejsem, zabloudil jsem hned na první pokus. Najednou kuk a zpoza rohu vykoukla hlava reprezentačního trenéra Štorce. Pohodový chlapík, poradil, vysvětlil a tak jsem mohl jít, klukům z týmu ukázat, že jsem člověk na správném místě, protože cesta do haly už nebyla problém. Borci ještě do teď nechápou, jak jsem to mohl tak rychle najít. Nebýt Aleše, možná jsem ještě hladový uprostřed labyrintu. :-) . Halu znám z televize, ale přiznám se, že ve
skutečnosti působí proti televiznímu záběru hodně staře. Palubovce nepřidá, že se zde hraje házená a tak je zmazaná černými čárami od házenkářského lepidla. Byli jsme zde včas, tak jsem vyrazil se synem do bufetu. Uf, dlouhá cesta zpátky ke vchodu, tam jsem vyplázl za dva studené párky s kolou a jednu kávu 168 Kč (zpěv už mě přešel) a měl jsem co dělat, abych stíhal začátek našeho prvního utkání.
Co k samotné hře?? Na stránkách ČFSF jsem si přečetl, že nás Chemcomex rozstřílel. No nevím, asi jsem byl na jiném zápase. Chemcomex byl lepší, o tom není sporu, a vyhrál zaslouženě. Nicméně kopali penaltu (bez komentáře..) a my jsme si dali ukázkového vlastňáka… Celkově 4:0. Nevím, pod pojmem někoho rozstřílet, si představuji něco jiného. Ale možná jsem, jako správný patriot, jenom ješitný a věci neznalý. Štve mě, a nejenom mě, že jsme si vypracovali šance a ty jsme neproměnili. Dvakrát jsme dokonce stáli proti samotnému brankáři Sochůrkovi. Je to jak zakleté. I
proti Boru jsme měli dost možností skórovat. A to ještě Kuba Beránek nastřelil dvě tyče. Pak blbě odkopneme balón a je všechno pryč. Nejhorší bylo to ticho na šatně po zápase. Klukům se nedá nic vyčíst. Dřeli, bojovali, ale prostě chybí koncovka a bez ní body nepřijdou. Přesto by zde mělo zaznít, že rozhodně neházíme flintu do žita a ještě se porveme.
Cesta do Prahy vyšla na 2.000Kč. Prémie v podobě zrzavého moku opět nebyla vyplacena (jak rád bych k ní klidně ze svého něco přidal !!!) a tak největší radost má pokladník. Sičák !! Ale já pevně věřím, že ho ten úsměv brzy přejde :-)
Příští týden nás čeká cesta do Jílemnice a pak v neděli 9.12. konečně budeme hrát na domácí palubovce. Pak se ozvu. Doufám ,že to bude povídání veselejší ...
P:S: abych nezapomněl, mám pozdravovat sálovkáře na severu od Tomáše Fichtnera, který hraje v dresu Chemcomexu a předvedl velice dobrý výkon…