Zprávy

Úsměvné povídání s Romanem Barillou o jeho týmu Hezouni Děčín a nejen o něm

Romana Barillu znám jako bezkonfliktního kluka, který ale umí na rovinu říct svůj názor. Rovněž má i smysl pro humor, který prokázal i v našem rozhovoru. A zároveň dokáže zvážnět a seriózně podat své myšlenky. Se svým bratrem Ondrou byli a jsou osou týmu Hezouni Děčín, kdy Ondra řádí v útoku a Roman tvrdí muziku v obraně. Jsem rád, že se mohu o naše povídání podělit i s Vámi.

Romane, jsi mým kolegou v Krajském štábu České federace sálového fotbalu Ústeckého kraje a zároveň hráčem týmu Hezouni Děčín. Z toho je patrné, že sálovka je Tvým velkým koníčkem, je to pravda?

Ano, sálovka mi, před 12 lety, kdy jsem ji začal hrát, rychle přirostla k srdci a stala se mým velkým koníčkem.

Jak dlouho se už sálovce věnuješ? S kolika týmy se pojí Tvoje sálovkářská kariéra?

Moje sálovkářská kariéra je spjata pouze s jedním týmem – Hezouny. Kde působím od sezóny 2000/2001.

Hezouni je velice sympatický název, jak jste k němu s kolegy v týmu dospěli?

K tomuto se traduje jedna veselá příhoda, (nebyl jsem u toho, znám to jen z vyprávění) kdy parta kluků hrajících rekreačně po různých pláccích fotbálek se rozhodla přihlásit do děčínské sálovkářské ligy a samozřejmě vyvstala otázka názvu týmu. Načež kdosi prohlásil „Jsme přeci hezcí chlapi, tak se pojmenujme Hezouni“ a bylo to, legenda byla zrozena. :-)
Z toho je patrné, že název našeho týmu je jakousi recesí, i když možná se mezi námi najde nějaký narcis, který to vnímá jinak. :-)
Hezouni byli vždy schopni jisté sebeironie, dívat se na sebe s určitým nadhledem, zkrátka nebrat se až tak příliš vážně.

Jak dlouho vlastně působí Hezouni v sálovce? Můžeš mi popsat historii Tvého klubu?

Tým vznikl v roce 1995 kolem Standy Koláře, Jirky Kopeckého, Pavla Kvačka, Ládi Kořínka a dalších. První roky bojoval statečně na konci tabulky tehdejší 2. Děčínské ligy, kde střídavě obsazoval poslední a předposlední příčku. Zajímavostí je, že ačkoliv se tým pohyboval na konci tabulky, Tomáš Pešťák se pravidelně umísťoval na čele tabulky střelců.
Z vyprávění (v lehké nadsázce) tehdejších hráčů jsem se dozvěděl, že tým v té době vyznával taktiku pojmenovanou „Lavina“. Taktika vycházela z obecně známého „totálního fotbalu“, kdy všichni hráči brání i útočí. Lavina si z totálního fotbalu vzala to lepší - všichni hráči útočili, nebránil nikdo. :-)
Poté došlo k jisté obměně kádru, kdy „staří Hezouni“ postupně přestávali aktivně hrát a přicházeli hráči noví. Poté se nám začalo více výsledkově dařit a v sezóně 2001/2002 jsme dokázali postoupit z druhého místa do vyšší soutěže – 1. Okresní ligy.
Velký zlom ve výkonnosti našeho týmu nastal příchodem mého bratra Ondry, který přinesl nejen svou velkou hráčskou kvalitu, ale rovněž postupně přivedl do týmu několik dalších kvalitních hráčů (O. Michl, T. Saska, P. Salava, O. Kohout a další …), což následně vedlo v roce 2005 k rozdělení týmu dle výkonnosti na „ A“ a „B“ tým. Áčko poté startovalo v krajské extralize, kde se umístilo v polovině tabulky na 6. místě. V té samé sezóně se nám velmi dařilo i v Českém poháru, kde jsme dokázali z krajského kola postoupit do celostátního finále a tam se probojovat do semifinále.
Další sezóny byly ve znamení nevyrovnaných výsledků, kdy jsme dopláceli na fakt, že mnozí hráči často dávali přednost velkému fotbalu a na 2 až 3 turnajích v sezóně hrál tým vždy značně oslaben, doplněn hráči B – týmu, čímž se stával v nejvyšší krajské soutěži méně konkurenceschopným a pohyboval se spíše na chvostu tabulky. Poté následoval sestup do nižší soutěže. V předminulé sezóně se podařilo postoupit zpět do extraligy, kde se ale opakoval problém s docházkou hráčů „Áčka“, a tým „tažený“ hráči B – týmu skončil poslední.
Nyní jsme se, v důsledku ukončení činnosti několika hráčů, rozhodli pro sezónu 2012/2013 zrušit „Béčko“ a přihlásit pouze jeden tým.

Jakými úspěchy se můžete pochlubit?

Naším největším úspěchem je bezesporu účast v celostátním finále Českého poháru v sezóně 2005/2006, kde jsme v konkurenci několika ligových týmů dokázali postoupit ze základní skupiny, v semifinále nás pak vyřadil historicky nejúspěšnější tým ČR pražský Chemcomex.
Za úspěch rovněž považuji 6. místo v krajské extralize v téže sezóně.
Co se týče B – mužstva, v rámci možností tohoto týmu, považuji za úspěch účast ve finálovém kole a konečné 5. místo ve 2. okresní lize v sezóně 2009/2010.

Tvůj bratr Ondra je jednou z hvězd děčínské sálovky. Kdo kromě bráchy je pro Tebe ještě dalším hráčem, bez kterého by sis nedokázal hru Hezounů představit?

Ano, co se týče hráčské kvality, bych určitě vyzdvihl bráchu Ondru, který, dle mého názoru, patří mezi nejlepší hráče v rámci soutěží našeho kraje.
Dále bych uvedl Ondru Michla, který svou výkonností rovněž vždy čněl nad ostatními hráči týmu.
Pak následuje řada dalších výborných hráčů, jež nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl…
Koho bych chtěl ale určitě zmínit, je Zdeněk Říha, který (kromě svých hráčských zásluh) se po celou dobu, co jsem u Hezounů, o tým manažersky staral, za což bych mu tímto chtěl poděkovat. Pro mě je duší Hezounů právě on.
Dále bych chtěl poděkovat Kubovi Masojídkovi a Honzovi Plhalovi, kteří se starali o náš „B“ tým.

Jak se Ti daří kloubit hráčskou kariéru s kariérou „bafuňáře“?

Vzhledem k dobře fungujícímu týmu zapálených lidí v krajském štábu vedeným panem Jedličkou to není až takový problém. Co se týče práce v disciplinární komisi, ve které mám za sebou první sezónu předsednictví, zde mi velmi pomohl její bývalý dlouholetý předseda Jarda Bulín, za což mu děkuji.

I já Tobě děkuji za příjemné povídání a těším se na naše souboje v lize.