Zprávy

Luděk Klement nám blíže představuje svůj klub Děčín Nota

Luděk Klement je dalším ze sálovkových matadorů, kteří mají na svém kontě nepřebernou porci odehraných sezón, neřku-li mistrovských zápasů v jednom týmu. Jmenuje se Děčín Nota. Kromě fotbalového umění mi Luděk ukázal i vypravěčský talent a toto povídání vám chci teď představit. Seznamte se blíže s tradičním děčínským sálovkářským týmem, jeho historií, ale i s povídáním o sálovce jako takové.

Luďku, hraješ sálovku už nějaký ten pátek. Co tě na ní tak přitahuje? Na co bys nalákal potencionální mladé hráče?

Na otázku, co mě přitahuje na sálové kopané, není vůbec jednoduché odpovědět. Nejspíš to bude tak, že mi už od dětství přišlo zábavné běhat za jakýmkoliv míčem a sportovat vůbec. Tehdy se přece často hrával na každém plácku fotbálek, na chodnících se mlátil hokej, provaz místo sítě se uplatnil při tenise. Možná proto si to teď v dospělosti užíváme v rámci sálového futsalu, hokejbalu nebo se třeba proháníme po antuce.
Na co k našemu sportu nalákat mladé hráče skutečně nevím, ale to, že sálovka stárne, je už několik let zřejmé a začíná to být velmi vážný problém. Ve společnosti převládá názor, že dnešní mladí lidé mají více možností a sport tak už pro ně není vždy na prvním ani druhém místě. Já bych ale k nastupující generaci tak skeptický nebyl. Sálovému fotbalu spíše podle mě vyrostla spousta konkurence v podobě jiných nastupujících sportů.
Možná je pro mladé hráče, popř. nové mladé týmy, tento sport finančně náročný. V našem klubu se snažíme mladé podpořit tím, že pokud ještě studují, nemusejí platit příspěvky. Třeba by pomohlo, kdyby se novým mužstvům v jejich první sezóně poskytly finanční úlevy, ale to by se pravděpodobně u těch již existujících nesetkalo s pochopením.
Otázkou také zůstává, zda jsou finanční důvody opravdovou příčinou toho, že mezi nás mladí nepřicházejí v takovém počtu, jak bychom si přáli. Všichni víme, že nás velice limituje neexistence víceúčelové haly v Děčíně, což je ale už dlouhá desetiletí problém i pro házenou, volejbal a další halové sporty.
Naopak, pozitivní zprávou z posledních let, je začínající snaha o lepší komunikaci našeho sportu vůči nám i vnější veřejnosti. Mediální zatraktivnění dění okolo sálového fotbalu by mohlo zvýšit zájem o náš sport a ve svém důsledku tak možná i pomoci s problémem jeho stárnutí. Za tuto snahu určitě patří velké díky i Tobě a této rubrice.

Nota je taky jedna velká parta, kde se hráči moc nestřídají. Máte ještě jiné společné aktivity, než jen sálovku?

Klub se zakládal v hospodě a první roky našeho účinkování na sálovkářské palubovce podle toho také vypadaly. Stejně jako většina jiných týmů si rádi společně posedíme i dnes. Na konci každého futsalového roku se pravidelně scházíme při pořádání Zahradní slavnosti, která je, kromě hodnocení sezóny nad sudem Prazdroje, také spojená s fotbalovým utkáním, kde je překonané tradiční rozložení sil staří versus mladí, nahrazeno už bohužel lépe vypovídajícím soubojem starých hráčů proti jejich ještě o trochu starším kolegům. Hraje se na velmi malém prostoru, hráči jsou bosí a překážkou ve skórování bývá, kromě vlastní nemotornosti, soupeřů a nepřejících spoluhráčů, také vodní překážka. Celé slavnosti se účastní i rodinní příslušníci a lidé, kteří jsou s klubem spřízněni.
V posledních letech někteří z nás zjistili, že máme i další společné hobby – tenis. Letos nás tak čeká už třetí ročník tenisového turnaje, který jsme příznačně nazvali NOTA CUP.
Občas lze společně spatřit některé z členů děčínské NOTY na lyžích nebo na koncertě, ale to už samozřejmě nejsou společné aktivity jako takové, naštěstí.

Jak s odstupem času hodnotíš uplynulou sezónu? Jsi s Vaší hrou a umístěním spokojený?

Hra ani umístění rozhodně neodpovídají našim představám ze začátku sezóny. Na druhou stranu nám do not hraje skutečnost, že mužstvo začínají táhnout naši dva mladí spoluhráči, Jakub Seemann a Petr Veselý. A to přesto, že jim ještě není ani dvacet let. Je to velký příslib do budoucna, z čehož máme obrovskou radost.


Zdá se mi, že Vy nemáte ve svém středu vyloženou hvězdu, ale že bojujete jako tým. Je to pravda?

To asi pravda je, i když nevím, jak zoufale by naše hra vypadala bez Josefa Starého…nikdy jsme nebyli poskládáni z vybraných hvězd „velkého“ fotbalu a jádrem týmu jsou povětšinou obyčejní kluci, ze kterých se stali rovnou sáloví fotbalisté. Tedy až na výjimky. V týmových statistikách bychom několik hvězd, které si s námi chodily zanotovat, našli.

Můžeš nám blíže představit historii vašeho týmu?

Klub vznikl v roce 1994, tedy před osmnácti lety a bylo to z iniciativy našeho vedoucího, Davida Staňa. Vystřídalo se v něm k dnešnímu dni celkem 45 hráčů s tím, že z původního mančaftu dnes aktivně kopou pouze čtyři z nich. Historii týmu je třeba rozdělit na dvě etapy. První bych asi umístil do období od našich počátků až do konce minulého století, tedy do doby původního týmu, který se postupně více a více opotřebovával. Potřebnou injekcí k přežití mužstva, byl okolo roku 2002 příchod nových hráčů, hrajících víceméně dodnes. Za toto znovuvzkříšení klubu Děčín - NOTA je třeba zvláště poděkovat Dušanovi Vlčkovi, který, díky svým lidským kvalitám, spoustu těchto lidí přivedl a drží nás i dnes pohromadě.

Jsi „Noťáckým“ patriotem nebo jsi hrál i v jiném klubu?

Co se sálovky týče, patriotem jsem. Do jiných klubů jsem si odskočil jen v rámci futsalu FIFA, protože děčínská NOTA tyto soutěže hraje až od roku 2005. Konkrétně to byla Slovanka a Hezouni. Se Slovankou jsem si několikrát zahrál i na krajské úrovni, což pro mne bylo velkou ctí a mým hlavním úkolem tehdy bylo především nic nezkazit takovým hráčům, jako jsou páni fotbalisté Zdeněk Erneker nebo Petr Špringer. Na štaci u Hezounů jsem pak poznal spoustu příjemných lidí a jako obránce během ní především kvitoval, že konečně nemusím bránit výkonnostně úplně jinde postaveného Ondru Barillu. Párkrát jsem si zahrál i velký fotbal - za TJ Heřmanov a Start Děčín.

Chystáte přes léto nějakou speciální přípravu na příští sezónu nebo budete jen nabírat síly, regenerovat a rehabilitovat?

Společně se Slovankou, tedy s oddílem, se kterým máme nejpřátelštější vztahy, chodíme přes léto každý týden trénovat, neodvážím se ale zodpovědně rozlišit, zda se jedná o speciální přípravu nebo o rehabilitaci a regeneraci.

Děkuji za rozhovor, ať se v příštích sezónách daří Tobě osobně i celé Notě.