Zprávy

Radek Rangl, Děčíňák v dresu Adrie Nový Bor, stále září mezi tyčemi

Radek Ragl je dalším z plejády výborných děčínských sálovkářů, kteří se prosadili nejen na celostátní úrovni, ale i v reprezentaci. Byl i členem reprezentačního týmu, které bojovalo na Mistrovství světa v Mexiku. V Klatovech na Národním finále poháru České federace sálového fotbalu znovu zazářil v dresu Adrie Nový Bor a nejenže se svým týmem pohár vyhrál, ale naprosto zaslouženě získal individuální cenu pro nejlepšího hráče turnaje. Nejen proto jsem Radka oslovil, ale jeho vyprávění může být motivací pro mladé sálovkáře.

Radku, můžeš nám přiblížit své sálovkářské začátky? Jak dlouho již sálovku hraješ?

Myslím, že od roku 1991 a to jako hráč v poli. A až po zranění našeho brankáře jsem jako nejmladší šel do brány a už tam zůstal. Tehdy jsme hráli soutěže na ZŠ Vojanova.


Vím, že jsi hrál celostátní soutěž i s děčínskými celky. Řekneš nám, za které a jak na tu dobu vzpomínáš?

Nejvíce mám odehráno za JVŠ Barvy Laky Děčín, kde jsme hráli asi nejhezčí sálovku a dostávali jsme se každoročně mezi nejlepší celky republiky, i díky těmto výsledkům nás pak nominovali do reprezentace společně se Zděnkem Ernekerem, Pavlem Špringerem a Martinem Malátem (ten byl v širším kádru a jel s námi až na ME na Slovensku). Po zrušení JVŠ jsem přestoupil do Deportiva Děčín, kde jsme taktéž hráli nejvyšší soutěž a měli také dobré výsledky, které však jak z důvodů financí, tak hráčské základny postupem času ochabovali a nakonec jsme šli hrát Děčínskou extraligu. V poslední době hraji za Adrii Nový Bor, kam mě přemluvil Zdeněk Erneker, který tam již působil dříve.

A co kapitola reprezentace a Mistrovství světa v Mexiku?

V roce 1996 jsem byl nominován do širšího kádru reprezentace České republiky společně se zmiňovanými kluky. Odehráli jsme několik přípravných zápasů a turnajů, které měli určit nominaci na MS v Mexiku. Nakonec jsme se tam dostali 3 kromě M. Maláta. V základní skupině jsme měli Argentinu (obhájce prvenství) výsledek 0:0, dále Venezuelu - prohra 4:2 (pozdější vítěz MS, ve finále vyhráli 4:0 s Kolumbií) a USA-výhra 12:3, postoupili jsme do čtvrtfinálové skupiny, kde jsme prohráli s Kostarikou nešťastně 1:0 a pak s Rusy 5:3 (tento jediný zápas už jsem nechytal, jelikož jsem měl nějaké žaludeční potíže a byl na pokoji v horečkách). Celkově jsme skončili na 8-12místě. O rok později jsme jeli na ME na Slovensko, kde jsme skončili pátí(dalo by se říci neúspěch).

Teď záříš v dresu Adrie Nový Bor, která má ambice se vrátit do celostátní ligy. Takže kapitola Tvého účinkování v nejvyšší soutěži nemusí být uzavřená…?

Zřejmě ještě nějakou dobu budu chytat, ale záleží na zdraví a ambicích týmu. Blíží se 40let a teď je nejdůležitější práce a rodina. Jsem takový „hecíř“ a rád se ještě porvu o nějaký slušný výsledek, ale na nejvyšší úrovni, pak už to nemá smysl. Nižší soutěž mohu hrát v Děčíně, kde si zahraji s kamarády a nebude mě to stát tolik času a dřiny. Čím je člověk starší, musí více trénovat a ta motivace musí být adekvátní. Teď, jelikož jsme vyhráli finále Českého poháru, tak máme před sebou evropský pohár, proto chci ještě vydržet, pak ukáže čas atd.


Pamatuji si, že jsem proti Tobě hrál, když jsi působil v Deportivu Děčín. Kopneš si ještě nějaký pouťák se svými bývalými spoluhráči nebo již na to nezbývá čas?

Většinu spoluhráčů potkávám na velké kopané, jelikož ještě hraji za FK Jílové 1.A třídu. Jinak každý rok na Vánoce, hrajeme na Vojanovce (venku) Vánoční fotbálek bývalých hráčů Deportiva Děčín i za účasti Petra Voříška, který byl taktéž našim hráčem. Více času už nezbývá.

Děkuji za rozhovor a přeji Ti hlavně pevné zdraví a pak ještě mnoho sálovkových úspěchů.