Zprávy

Rozhovor s předsedou České federace sálového fotbalu - futsal

Požádal jsem o rozhovor pana Milana Semmera, který převzal pomyslné kormidlo České federace sálového fotbalu po našem Zdeňkovi Říhovi. Myslím si, že spoustu z nás zajímá, kdo je v čele našeho sportu. Na některé mé dotazy odpověděl hodně ze široka a obsáhle, některé odpovědi se třeba někomu nebudou moc líbit, ale jsem moc rád, že si pan Semmler našel chvíli času a prostřednictvím našich stránek se nám představil.

Jak jste se aklimatizoval ve funkci předsedy České federace sálového fotbalu?

Funkce předsedy ČFSF – futsal by asi neměla být o aklimatizaci, ale spíše o práci. Myslím, že se ve futsalu pohybuji dost dlouho, abych měl dostatečnou představu o tom, co tato práce může obnášet. Za dobu od svého zvolení jsem se primárně snažil zajistit elementární funkčnost svazu, splnit naše sliby, které jsme dali světu, a pomoci nalézt vhodnou ekonomickou stabilitu. Každá z těchto možná na první pohled malicherných záležitostí je pro chod federace z mého pohledu životně důležitá, a proto jsem se chtěl nejdříve soustředit právě na ně. Hodně mi v tom prvním pomohl Roman Barilla, který se aktivně zapojuje do práce pro váš kraj, za což má můj stálý vděk. Nevím, jestli si každý z nás uvědomuje, kam až náš český futsal dospěl v evropském či světovém kontextu, ale při podmínkách, které kolem sebe máme, se jedná z mého pohledu o malý zázrak, že naše týmy všech kategorií určují chod minimálně Evropy.

Můžete trochu přiblížit svojí osobu širší sálovkářské veřejnosti?

V tomto sportu se pohybuji už skoro 30 let. Za tu dobu jsem zažil „zlaté časy“, kdy náš sport plnil roli jediného nezávislého fotbalu v tehdejším Československu, velký propad popularity v devadesátých letech po nástupu mladých a velice schopných funkcionářů v FIFA, kteří dokázali nabídnout alternativu pro halový fotbal, až snad k jisté obrodě, která, jak pevně věřím, nastává nyní. Často slýchám otázku – co dokážete nabídnout pro seberealizaci mladých a odpovídám – nezávislý sport s možností uplatnění na nejvyšší evropské i světové úrovni, který je čistý a bez jakýchkoli vnějších tlaků způsobených komercionalizací. Nevzpomínám si, že by se za skoro 30 let řešil nějaký problém s uplácením rozhodčích či kupování výsledků.
Co se týká mé osoby a futsalu, tak jsem zakládajícím členem (a bohužel posledním z alespoň funkcionářsky aktivních) dnes Chemcomexu Prahu (dříve 1. FC Notor Praha). Po doporučení lékařů, abych ukončil sportovní činnost, jsem jako 24 letý elév začal trénovat, což mě dodnes neopustilo. Jako trenér či konzultant trenérů jsem byl u celkem 10 titulů Chemcomexu (7 muži, 3 ženy), dvou stříbrných medailí mužů na ME, výhry žen na loňském ME v Praze, výhry Chemcomexu v poháru UEFS a dvou prohraných finále Ligy mistrů. Takže stále je co vyhrávat...

Zbývá Vám ještě čas na práci ve Vašem klubu Chemkomex Praha nebo jen čas si občas sálovku kopnout?

Bohužel na hraní jsem už dávno zanevřel. Možná je to proto, že si nedokážu představit, jak bych se měl herně chovat mezi mladíky, kterým se snažím radit, jak něco udělat přesně, a pak to nejsem na hřišti schopen vůbec realizovat, což mě těžce frustruje. Občas si na tréninku zkusím zahrát nějakou ukázkovou situaci, ale spíše proto, abych si ověřil, do jaké míry je její zahrání reálně zahratelné v normálním zápase.

Sledujete i nižší soutěže, než je jen celostátní liga?

Mám tu čest se prakticky pravidelně účastnit všech kol pražské krajské ligy, protože už čtvrtým rokem trénuji „juniorku“ Chemcomexu. Paralelně s tím se účastním s klubovým týmem žen utkání středočeské krajské ligy, takže od října do března nemám prakticky žádný víkend volno. Plně si uvědomuji, že nižší soutěže tvoří základ federace, bohužel mám v poslední době dojem, že ony žijí naopak v přesvědčení, že jim federace spíš chce nějak škodit či bránit v rozvoji a pokud jim něco „nevyhovuje“, tak si hrdinsky hrají na lokální spasitele, kteří mají tu sílu a moc se „těm nahoře“ otevřeně postavit. Z mého pohledu je to hloupost, ale pokud si to sami nedokážou uvědomit, není možné s tím nic dělat. Neznám sílu, která by jim v tom zabránila „mírovou“ formou. Určitě nejsem zastáncem revolučních gest, příkazů a zákazů, nicméně část základny se dnes chová tak, že mi nezbývá nic jiného, než bránit zájmy těch, kteří si svého členství váží. Pokud se tím někdo v budoucnu bude cítit ukřivděn či poškozen, je mi to líto, ale nedokážu si představit dobře fungující organismus, ve kterém si jedna část hraje na to, že nemá žádné povinnosti, ale jen práva, která musí druhá strana bezpodmínečně respektovat. Na tomto principu nemůže přežít žádná společnost, každý má právo si vybrat, ale pokud si vybral, pak se buď musí podřídit mínění většiny nebo odejít. Jiné alternativy (naštěstí) v demokraticky fungujícím společenství není.

Jaký máte vůbec vztah k nižším soutěžím?

Jak jsem řekl, nižší soutěže tvoří základ naší federace. Velice si vážím práce hráčů i funkcionářů, kteří obětují čas i peníze pro to, aby tyto soutěže vůbec přežily. Nižší soutěže by z mého pohledu měly plnit dvě úlohy – uspokojovat všechny zapojené, kteří si přišli jen tak zahrát s partou kamarádů a udělat si žízeň, ale i ty, kteří mají ambice se prosadit svou kvalitou co nejvýše. Zde bohužel vidím problém ve vztahu k federaci – nedostatek vůle a entuziasmu alespoň některých jedinců dokázat, že jsou schopni hrát ligu, jezdit několik let o víkendu mimo domov a obětovat tomu velkou část svého osobního volna a často i peněz. Věřím, že i ve vašem kraji se někdo takový najde a severní Čechy budou mít své družstvo v nejvyšší soutěži.

Kdy zavítáte shlédnout sálovku v ústeckém kraji?

Zatím mě nikdo nepozval, čímž si samozřejmě nechci hrát na „bafuňáře“, který bez pozvání na večeři není ochoten zvednout paty z domu. V době, kdy družstva z Ústecka měla zastoupení v lize, jsem do těchto končin zavítal poměrně často. Měli jste a máte spoustu skvělých futsalistů, a proto mě velice mrzí, že dnes žádný z vašich týmů nemá ambice se ukázat v lize a předvést dlouhodobě své kvality. Jinak se určitě rád podívám na zápasy vaší ligy, jen si musím vyčlenit aspoň trochu volného času.

Vím, že jste ve funkci celkem krátce, ale je něco, co se Vám opravdu povedlo, a naopak něco, čím se nemůžete moc chlubit?

Nerad odpovídám na podobný druh otázek týkající se vlastních úspěchů. Připomíná mi to zvlášť obskurní pořad jedné komerční televizní stanice„Volejte řediteli“ = „Ptejte se“ (mimochodem tento relikt je po celou dobu funkční a nicméně si myslím, že normální člověk asi pochopil, že psaní do něj je ztrátou času, když mi může kdykoli poslat mail na adresu uvedenou na webu), či nostalgická prohlášení o tom, jak dříve bylo vše ideální a dnes je všechno špatné.
Funkci jsem přebíral, když na jejím účtě bylo disponibilních cca 50 000 Kč s tím, že je nutné prakticky okamžitě zajistit cca půl milionu na účast v mezinárodních soutěžích. Nevím, jaké plány mělo bývalé vedení, ale pokud mělo nějaké sponzory pro tyto akce, pak je nikomu nepředalo a my jsme začínali od nuly. Tento úkol byl snad splněn, což potvrzuje 3. místo mladíků a vítězství žen na konci loňského roku na jejich evropských šampionátech. Osobním zadostiučiněním mi pak bylo vyvrcholení slavnostního ceremoniálu, kdy zcela spontánně a mimo oficiální program hráčky Francie, Itálie a Katalánska uspořádaly špalír vítězkám, kterým ocenily nejen jejich výkonnost, ale snad i svůj vztah k organizaci soutěže.
Myslím, že se mi podařilo zajistit finanční krytí pro reprezentaci našeho sportu na mezistátní úrovni, což byl pro mě klíčový bod pro přežití ve funkci. V loňském roce jsme se zúčastnili tří vrcholných akcí. Každý si může lehce spočítat, kolik jej stojí výlet do Kolumbie, Španělska nebo pobyt v Praze. To vynásobte minimálně 18 a přidejte peníze na soustředění, materiální vybavení a jiné nezbytné maličkosti. Výsledek hospodaření svazu určitě skončí v mírném plusu a paralelně je i zajištěn pobyt reprezentace na ME v letošním roce.
Dále jsem rád, že se v našem futsale našla spousta lidí, kterým osud tohoto sportu není lhostejný a kteří i přes počáteční nezkušenost dokázali splnit všechny základní úkoly a dotáhnout federaci o kousek dál. Obrovský kus práce odvedla ligová komise, která se musela vypořádat se skutečností, že tým Bělovsi na poslední chvíli přestoupil do futsalu FIFA a změnit původní rozlosování. Osobně jim několikrát volal nový předseda komise i reprezentační trenér, kterým bylo řečeno, že důvod odstoupení je, že jim bývalý hospodář slíbil vrácení startovného v evropském poháru, kterého se oni v den plánovaného odjezdu zřekli, čímž způsobili nejen velké problémy organizátorům, ale i novému vedení federace, které pak mými ústy na kongresu muselo řešit problematiku udělení pokuty a uhrazení nákladů vzniklých s rezervací hotelu a stravování pro tým, který od nás na pohár UEFS nedorazil a nové vedení tento zcela bezprecedentní požadavek odmítlo. Liga funguje bez jakýchkoli excesů, STK řešila jediný problém v nedohrání úvodního utkání a všechny týmy ukazují, že i bez zbytečné hysterie se dá normálně hrát v přátelské atmosféře, kterou nikdo nehrotí různě uměle vymýšlenými pokutami pro týmy, které stejně nikdy nikdo nezaplatí. Pevně věřím, že ligová komise udělá všechno pro to, aby příští rok hrál opět plný počet účastníků a budu jí k tomu určitě maximálně nápomocen.
Dalším, koho bych rád pochválil, je tisková komise, která dnes opravdu pracuje. Za půl roku od předání webu je díky ní na stránkách přes 650 nových článků. Pokud jsem nařčen, že se obklopuji neschopnými lidmi a jeden hlavní z nich je i předseda tiskové komise, který sám napsal přes 90% zpráv, pak věřte, že se budu velice rád obklopovat tak neschopnými lidmi i v budoucnu.
Třetím z „neschopných spolupracovníků“ je místopředseda. Jeho neschopnost se plně projevila tím, že vzal osobní garanci za uspořádání ligy mistrů v letošním roce v Otrokovicích, zajistil veškeré organizační zázemí a podporu města pro tuto vrcholnou evropskou klubovou akci v letošním roce. Opět musím říct, že rád budu podporovat skupinu takových neschopných funkcionářů v mém okolí.
Dnes je bohužel doba, kdy lidé méně přemýšlejí a více slepě věří kdejaké hlouposti, která jen skandalizuje a pomlouvá toho druhého. Vím, že některým se dnešní stav věcí nezamlouvá, ale já naopak vidím, že alespoň na úrovni federace, se každý snaží plnit si své úkoly s maximálním nasazením a mezi lidi ve vedení se vrátila elementární slušnost a vzájemná důvěra, což dříve nebylo nic samozřejmého.
Osobně vůči federaci mám jeden velký dluh – nové webové stránky, jejichž vytvoření jsem sliboval už na začátku sezony. Bohužel bylo tolik jiné práce kolem, že na dotažení této věci prostě nezbyl čas. Nyní už alespoň běží stránky v tom režimu, v jakém byly před valnou hromadou, což také zabralo spoustu času, nicméně v otázce nového webu a jeho současného stavu musím vzít veškerou zodpovědnost jen a pouze na sebe. Mým cílem je zprovoznit nový web před začátkem play off ligy, ale opravdu nikomu nechci slibovat vzdušné zámky.
Je však i jedna věc, ze které nemůže mít radost žádný příznivec našeho sportu- a to situace v jihočeském futsalu. Nechci se v ní pitvat přes webové články, stačí, že to dělají z mého pohledu poněkud pitoreskně místní. Ale i oni si musí zavčasu uvědomit, že jejich vztah (či spíše) nevztah k federaci není možné donekonečna přehlížet. Účast jejich týmů v soutěžích federace je podmíněna plněním všech povinností vůči ní a pokud si někdo myslí, že ne, pak se nemůže divit následkům svého poněkud zaslepeného počínání. Ale jak říká klasik – Každý svého štěstí strůjce... .

Na celostátní valné hromadě jste slíbil do sálovky přinést více peněz. Daří se Vám to a pocítí to i kraje a okresy?

Finance jsem obecně hodnotil v předchozí části. Pokud vyjdou některé z rozjetých sponzorských jednání, mám v plánu požádat VV o zahájení projektu podpory krajům. Dokud však nebude jasné financování, je předčasné takový projekt předkládat. Věřím, že by to mohlo začít fungovat již v tomto roce, ale prvotním úkolem je pro mne mít jistotu, že budou finančně zajištěny všechny soutěže našich reprezentačních týmů. V tomto roce se jedná o ME mužů, příští rok ME žen, ME do 21 let a věřím i v účast na světových hrách v Kolumbii, kam se probojují jen nejlepší celky Evropy.

Děkuji za rozhovor.