Zprávy

Legenda nejen týmu Turbo Děčín, ale celé Severočeské sálovky

Kamil Starý je v současnosti jedním z nejdéle sloužících sálovkářů Ústeckého kraje. I když už mistrovské zápasy nehraje, stále je duší týmu Turbo Děčín, se kterým pravidelně trénuje. Je mi ctí, že jsem se s tímto sálovkářem setkal, hrál s ním v jednom týmu a mohl se od něj učit. Myslím si, že širokou sálovkářskou veřejnost bude zajímat něco málo z historie jednoho z nejdéle hrajících týmů týmů Ústeckého kraje.

Turbo Děčín patří ze součastných hrajících týmů v Ústeckém kraji k těm s nejdelší historií. Jsou tu ještě nějaká družstva, která mají podobně dlouhou historii jako Turbo?

Turbo působí v sálovce od druhé poloviny 80.let. Podobně dlouhou nebo i delší historii má pouze několik týmů, které vydržely hrát až do současnosti. Jsou to Sokol Bělá, která několik let hrála pod názvem CSF Jedlička, dále Bumiko a DeCe Computers (dříve Rozbuška).

Můžeš popsat začátky Turba, kdy od nejnižších soutěží se postupně propracovalo až do Krajské extraligy?

V Turbu jsem začal působit v sezóně 1989/90, kdy jsme hráli na chvostu třetí okresní ligy. Vzpomínám, že turnaje se tehdy hrály na ZŠ Vojanova, k dispozici nebyla časomíra ani rozhodčí, jako dnes. Pískání zápasů si rozdělily zúčastněné týmy mezi sebou. Z toho důvodu celkem dost pravidelně docházelo k hádkám a občas i ke strkanicím mezi zúčastněnými.
Zhruba po třech letech v Turbu, kdy se nám stále nedařilo zlepšit výsledky, jsem převzal vedení v Turbu a postupně začal s obměňováním a zkvalitňováním kádru. Po příchodu Petra Racka do branky jsme chytli „vítr do plachet“ a začali vyhrávat a stoupat tabulkou vzhůru. V polovině devadesátých let jsme se usadili v první okresní lize a ještě před koncem tisíciletí jsme postoupili do Krajské extraligy, kde působíme dodnes.

Je dlouhá řádka hráčů, kteří působili v Turbu. Můžeš vyzdvihnout ty, které Ti v paměti utkvěli nejvíce?

Máš pravdu, těch hráčů, kteří prošli Turbem je opravdu mnoho. Z mých začátků v Turbu vzpomínám především na Jindru Matějovského, Rosťu Nerada, Martina Pytlíka a Petra Racka. Z později příchozích Karla Kirchbergera, Gustu a Tondu Čapka, Václava Valštýna, Láďu Spišáka, Frantu Vlasatého, ale tou opravdu nej osobností je pro mě Emil Gurega.
Z týmů soupeřů pak vzpomínám na souboje proti celebritám, které dosáhly úspěchů i ve velkém fotbale, což byli např. Petr Voříšek, Tomáš Čížek nebo Petr Benát.

Jakými úspěchy se může Turbo pochlubit?

Turbo má ve své sbírce několik titulů z druhé i první okresní ligy. Spočítat je nedokážu, protože jsme tituly sbírali nejen s A, ale i B a C týmem. Za mého aktivního působení v Turbu jsme získali 2x okresní a krajský pohár a zúčastnili se celostátního finále.
Velice mě mrzí, že jediný titul, který Turbo dosud nikdy nezískalo, je vítězství v Krajské extralize.

Sám si nedávno pověsil kopačky na pomyslný hřebík. Nechybí Ti souboje o extraligové body?

Musím přiznat, že chybí. Po těch více než dvaceti letech ani nelze čekat jinou odpověď.

Měl si ve své kariéře mužstvo, proti kterému si hrál vyloženě nerad, a naopak tým, na který si se těšil?

Neoblíbenými soupeři pro mě byli především Sokol Bělá s neprůstřelným Jirkou Petrlíkem v brance a také DeCe Computers, který se od nepaměti prezentoval „prešovským betonem“ a smrtícími brejky a zápasy s nimi hodně bolely.
Oblíbenými soupeři byly vždy všechny týmy z Jílového, odkud pocházím a kde jsem v tehdejším Sepapu Jílové s fotbalem začínal a hrál za žáky a dorost, takže to pro mě byla vždy srdeční záležitost.

Máš nějakou radu, kterou bys rád předal nastávajícím sálovkářům, nebo měl jsi nějaké krédo, kterým jsi se řídil?

Radit mladým bych opravdu nechtěl, většinou si vše stejně udělají po svém. Mým krédem byl především 100% poctivý přístup a spolehlivost, jak k tréninku, utužování party, tak i v jednotlivých zápasech.

Děkuji Ti za rozhovor, upřímné odpovědi a v předvánočním čase Ti přeji za všechny sálovkáře jejich šťastné a veselé prožití a do nového roku jen samá pozitiva a žádné chmury.